Rak je pěkný svinstvo. Prej na to umírá nevím kolik procent lidstva, ale musí toho bejt dost, když ztoho má každej strach. Bob Marley na to dojel ve třiceti šesti letech – začlo to u palce u nohy a rozežralo ho to pak prej celýho.
U nás v rodině toho moc nebylo, táta dostal infarkt, páč dost hulil. Děda vod mámy se uchlastal, z toho chlastu dostal podágru a bylo to. Babka se dožila skoro sta let, přesto že makala celej život na poli a na statku. Akorát jeden bráchanec, Olda, ten na to umřel.
Já vařím spíš proti-rakovinovou stravu, ale člověk nikdy neví, žejo. Stejně si myslím, že raka má v sobě každej, záleží na tom, jak se ktomu člověk postaví. A tak sem bádal na webu co se tam člověk doví. Je tam toho víc, taky nějaká kytka z jižní ameriky, ale po tý prej zase člověk blbne, a tak sem to zavrh.
V našich krajinách sou prej nejlepší jádra z meruňky. Pokaď si pamatuju, tak sme z babkou každý prázdniny jezdili někam na jižní moravu vlakem s kuframa kupovat meruňky. Babka to pak zavařila a my louskali a dlabali ty jádra. Takže mám asi dobrej základ.
Neska nic loupat nemusím, amazon mi to doveze až do baráku. Kupuju si to po kilech asi vodněkaď z turecka. Tady v německu se to prej nesmí jíst, jenom tak tři jádýrka denně – je tam prej trochu cyankáli, nebo něco podobnýho. Začal sem je chroupat asi tak před třema rokama, nejdřív fakt jenom ty tři, ale pak i pět a dneska si dám pět ráno a pět večír.
Na webu je tam toho vo nich dost, většinou si to chválej. Lidi to komentujou jak to pomáhá a sou tam i takový co berou padesát denně, ale ty už raka měli a místo chemoterapie berou meruňky a rak prej zmizel. Těžko říct jestli je to pravda, žejo...
Fotka je z roku 1973
